Reprezentační jednička Brabec: Francouzská liga šla hodně nahoru, je nejlepší na světě

Reprezentační jednička Brabec: Francouzská liga šla hodně nahoru, je nejlepší na světě

Čtyřiadvacetiletý Daniel Brabec je v posledních sezónách stabilní oporou národního týmu. Před necelými čtyřmi lety se rozhodl odejít do zahraničí a věnovat se inlinu na profesionální úrovni. Za tým Tigres de Garges chytá čtvrtou sezónu a bojuje na špičce tabulky. Aktuálně je jeho tým o skóre druhý za Rethelem. "Brába" se rozpovídal o inlinu ve Francii a svých plánech.

Co vás vedlo k tomu, začít hrát ve Francii?

Byly to okolnosti. Bylo mi dvacet, hrál jsem na ledě druhou ligu. Chtěl jsem výš, ale nebyl jsem nějaká hvězda. Hledal jsem nějaké angažmá za peníze. Nebyla to moje hlavní priorita, ale dostával jsem kapesné od táty, což nebylo ideální. Podařilo se mi najít angažmá ve Francii.

Jak se to seběhlo?

Normálně se to domlouvá v květnu nebo červnu, ale já jsem to začal řešit až někdy v půlce srpna, přitom od září se už trénuje, hrají se přípravné zápasy. Nikdo mi do té doby nepsal, i když se o mě díky nároďáku aspoň něco vědělo. Kontaktoval jsem pár týmů, ale všichni mi psali, že už mají super gólmany.

Přes FMT, francouzské kluky, kteří mají rádi inline hokej a natáčí různá videa, jsem se dostal k týmu Tygres de Garges. Zrovna vyhráli druhou ligu a domluvili jsme se.

Podle toho, jak vás znám, problém s jazyky asi nebyl, že?

To ne. Bavím se s různými lidmi z celého světa. Pořád motám angličtinu, francouzštinu a španělštinu. Pořád nemluvím francouzsky perfektně, protože jsem se ji neučil, ale odposlouchal. Za těch pár let ale už člověk ví. Nemám problém v obchodě ani se s někým chvíli bavit. Odborné věci bych asi nedal. Občas slyším, že si někdo ani nevšiml, že nejsem Francouz. To potěší.

Co vás na zemi nejvíc překvapilo?

Popravdě řečeno jsem nic neočekával. V roce 2014 jsem byl v Toulouse, ale nic mě nepřekvapilo. Můj přesun se seběhl hrozně rychle, nevěděl jsem co čekat. Překvapilo mě jen, že jsem jeden z mála bílých v naší čtvrti. (smích) Potkávám lidi, co francouzsky ani neumí. Je tu víc cizinců než třeba v Česku, ale to je jen v nějakých oblastech. Dá se to.

Jak si stojí francouzská liga v porovnání s českou?

Po první sezóně jsem měl názor, že česká liga je daleko lepší. Nemůžu ovšem srovnávat první sezónu s druhou, druhou s třetí a třetí se čtvrtou. Liga jde strašně nahoru. Je tu hodně Čechů a Američanů, nějací Kanaďani a Švédové. Navíc mladí kluci jsou lepší než naši junioři. Můžu říct, že teď už je to lepší než naše extraliga. Beroun, Černošice a Olomouc by tady byli na vršku, ale jinak je tato liga lepší než naše.

Je to nejlepší liga na světě?

Co se týče celoročních soutěží, tak určitě. Když jsem hrál některé turnaje v Americe, tak to byl nejvyšší level. Jenže tam se to hraje na čtyřech turnajích za sezónu. Francie jinak nemá konkurenci.

Vám se v probíhající sezóně daří?

Ale jo. Myslel jsem si, že ve Francii půjdu hrozně dolů, protože tu mám s týmem jen dva tréninky týdně. Každý den mám dva tréninky. Každou sezónu chytám o malinko líp. Mám průměr pod tři góly na zápas, což je v inline hokeji dobré číslo. V létě se ale plánuju vrátit na led.

Co bude vaším cílem?

Chtěl bych do zahraničí, je jedno jakou ligu. Chtěl bych se uživit, ale prioritou je kvalita. Jsem realista, nepůjdu do finské první ligy. Musím někam na try-out, kde se nedívají na Eliteprospects. Mám tam šílené věci, tři roky jsem hokej nehrál. Chtěl bych dostat někde šanci se chytit a dostat výš. Takže rozhodně ne Česko. (smích) Zkusím mimo Evropu, ale i Francie by byla fajn.

Proč jste se tak rozhodl?

Protože v inline hokeji dál jít nemůžu. Tohle je nejvíc. Můžu vyhrát ještě francouzskou inline hokejovou ligu, ale vyměnil bych to za druhou hokejovou ligu. Chci se ještě prosadit.

Zároveň pořádáte po světě různé kempy, kde trénujete mladé brankáře. O co jde?

Mám projekt v jižní Americe. Dávám dohromady kempy v Kolumbii a Argentině. Tam jsem byl dva roky v řadě už. Nějaké to jméno už tam mám. Mám tam i asistenty, kteří mi nějak pomáhají to zařizovat, takže je to jednoduší. Udělám si na to čas a je z toho super kemp. Gólmánky něco naučím, motivuju je. Teď jsem tam přivezl medaili ze světových her, tak z toho byli hotoví. (smích) Dělám to, protože mě baví cestovat, baví mě něco učit. Navíc si nedokážu představit být v létě bez Kolumbie. Neberu to jako práci.

FOTO: World Inline Hockey